Obrázek landsknechtů landsknechti A.D. 1525

Organizace landsknechtského vojska

Hlavní vojenskou jednotkou byl Regiment o 4000 mužích, rozdělený na deset Fähnlein (praporců) po 400 mužích. Nižší jednotkou byla Bande (banda) o 50 mužích a nejnižší Rotte (rota) o 10 obyčejných landsknechtech, nebo 6 doppelsöldnerech. Většina vojáků byla vyzbrojena píkami, velký počet jich měl halapartnu. Počty střelců stále narůstaly, v roce 1525 tvořili asi 20-22% početního stavu pěchoty.
Dělostřelectvo bylo organizováno jako samostatný praporec a zaujímalo zvláštní postavení. Mělo svou vlastní stráž (Zeugwart) a k dělům ani k vozům nebyl obecný přístup. Dělostřelectvo se také vyznačovalo tím, že v něm bylo více koní než lidí. Jestliže u jezdectva připadal zhruba 1 kůň na 1 jezdce, u dělostřelectva byl tento poměr jiný. V průměru připadalo na 1 dělo 10 vozů (a tedy 10 vozků), 26 koní, tříčlenná obsluha + určitý počet dalších pomahačů, nosičů apod. Ve skutečnosti ale nejtěžší dělo (Scharfmetze) vyžadovalo obsluhu 48 lidí, přičemž k jeho přepravě dalších 32 vozů a bylo nutné zapřáhnout asi 163 koní. V rámci dělostřelectva byly organizovány také pomocné pracovní praporce. Obvykle se rekrutovaly z řad vysloužilců, žen a dětí táhnoucích s vojskem, k práci byli také povinni všichni vojáci kromě strážných a trabantů.
Nezbytným doprovodem vojska byl trén (Tross). Zahrnoval rodiny vojáků, prostitutky, všelijaké obchodníky, překupníky, kuplíře, příživníky a vysloužilce. Jeho složení se dosti měnilo v průběhu tažení, protože většina obchodníků se k vojsku připojovala jen do určité vzdálenosti od domovského města. Pokud někde vojsko tábořilo delší dobu, sjíždělo se k němu každý den větší množství obchodníků i ze vzdálenějších končin nebo tu provozovali živnost (výčep, ševcovskou či krejčovskou dílnu, divadlo apod.) po několik dní či týdnů. Zejména v blízkosti měst byli vojáci lákáni do lázní, bordelů či na trhy zvlášť vyslanými nadháněči a agenty. Početní stav trénu se také občas zvyšoval o množství pomocných pracovních sil (ať už dobrovolných nebo přinucených), zejména při budování opevnění, oprav brodů či mostů, kácení stromů atd. Po ukončení prací byli propuštěni a velmi rychle museli vojsko opustit.
Za pořádek ve vojsku zodpovídal rychtář, případně Hurenweibel. Některé části tábora nebyly běžně přístupné a byly permanentně stráženy - okrsek se stany velitelů, pastviny koní těžké jízdy, děla a muniční vozy v táboře, palposty strážních děl, vězení a zřejmě i zásoby vody a ostatních tekutin, zejména alkoholických. Krádeže byly na denním pořádku, proto si zřejmě každý oddíl organizoval i vlastní stráž, která dohlížela na příslušný táborový okrsek, zdali se tam nepohybuje někdo cizí. Na noční klid dbala stráž organizovaná Wachtmeistrem.